KTERAK VIDLÁK KU BLOGOVÁNÍ PŘIŠEL

Možná se ptáte, kterak vidlák vlastně k blogování přišel. Asi vás, ctění čtenáři, zklamu, ale při tanci s vidlemi se ta převratná myšlenka nedostavila. To jsem si takhle jednou šůrovala byty, které od jara do podzima pronajímáme hostím. Právě těm sídlištním zatracencům, kteří chtějí poznat radosti i strasti autentického venkova na vlastní kůži. No a jak si tak vesele převlíkáte postele a pulírujete koupelny, lítá vám v hlavě spousta myšlenek. Doslova si tam dávají závody, kterou postřehnete jako první a začnete se jí nějak blíže zabývat.

No a tak to přišlo. Zamyslela jsem se nad tím, co vlastně v životě umím, co mi fakt jde. A došlo mi, že jediné, co dovedu je tak nějak obstojně kouzlit s písmenky a vidlačit. A pak si vesmír odkašlal a byl tu ten zásadní okamžik. Myšlenkové pochody mi podstrojily, jaké by to asi bylo, kdybych ty dvě dovednosti dala dohromady.

A tak jsem si začala psát, jak se říká, do šuplíku, různé postřehy a nápady. A jelikož člověk je tvor zvídavý, zajímalo mě, jestli by ty moje plky i někdo četl. Zkusmo jsem je podstrčila náhodně vybranému vzorku kamarádek. A protože mi to hned nevrátily zpátky s radami, abych to roztrhala, spálila, spláchla do záchodu, no prostě to jakýmkoliv způsobem sprovodila ze světa, měla jsem radost. A považte, ono se jim to prý i líbilo a přišlo jim to trefné a vtipné. Jelikož se sama neumím příliš chválit a ke své vlastní práci jsem dost kritická, brala jsem to s rezervou. To, že se moje psaní přimlouvá lidem, které znám a kteří znají mě, ještě neznamená, že to osloví někoho úplně cizího.

Ale jelikož jsem si mezi pokusné králíky vybrala i Zdenču Noskovou, která je shodou okolností předsedkyní Svazu venkovské turistiky, přesvědčovala mě, že právě takové čtení by mohlo zaujmout, a to nejen potenciální výletníky směřující dovolenkovat na venkov. 

A tak mi poskytla blogový azyl, virtuální domov líbezný, na webu Prázdniny na venkově. A obětavě tam textíky pěchuje. A aby tam písmenkům nebylo smutno, grafička Eva Bystrianská jej opatřila veselou ilustraci. Doufám, že není poslední, protože jeden barevný a milý obrázek za chvíli VidlákBlogu stačit nebude. A abych ke článkům necpala jen svoje amatérské rychlocvaky z mobilu, uvolila se Karla Bradáčová, že mi vytvoří několikero profesionálních fotografií alá vidlák. 

A tu to máte, dál to znáte! Ale bez vás čtenářů by byl VidlákBlog smutný. Veleupřímně, nečekala jsem, že vás na začátku bude tolik, těch cizích lidí, kteří neznají mě osobně, nýbrž jen moje písmenka. A hle, ona se vám přece jenom líbí, soudě podle ohlasů, kterých se mi dostává. A to potěší a zahřeje duši vidláckou více než řádně uleželý hnůj.