VIDLÁK UBYTOVATELEM

Jelikož doba pokročila a málokterého vidláka malopodnikatele těch pár zvířátek nebo kousek políčka uživí, poznal i tento tvor krásu vedlejší činnosti, kterou je ubytovávání výletníků. Musí k tomu ovšem mít odpovídající podmínky. Rozuměj nějaký ten apartmán či pokojík zařízený dnešní době odpovídajícím standartům. Čehož podrobný výklad jest asi takovýto – málokteý turista, který přijede na venkov, touží ulehnout na slámu vedle krávy či koně, chodit močit na hnojiště a mýt se u pumpy. 

Prostě dnešní turista i v Horní Dolní vyžaduje čistou postel, záchod, sprchu a když je k dispozici i kuchyňka, kde si něco uklohniti může, je to čaro! Takže řada vidláků, mezi nimi i moje maličkost, na sebe kromě vidláckých povinností vzala ještě úvazek manažera, uklízečky, fachmana přes reklamu, atd, atd...

Ať chcete nebo ne, dnešní doba si to žádá. Vždyť venkov je lepší než safari. Lva viděly děti tolikrát, ale považte kozu a prase ještě nikdy. A hrozí nebezpečí, že o přírodopisu by si takového koně mohly splést se žirafou! A proto hledejme místa, která jsou dnes exotičtější než exotika v zoo, a to jest venkov. Protože, co si budeme povídat, autentickou venkovskou babičku, která k nedělnímu obědu klepne králíka, už moc dětí nemá.

A asi i proto je venkovská turistika tolik v kurzu, možná nás lidé považují za fajn skanzen něčeho, co už se zkrátka nevidí. Nebo si chtějí prostě jen odpočinout od městského frkotu. Když usínají, tak nechtějí vidět světelný smog, ale hvězdy a tmu. Touží zakusit, jaké to je, když je místo cinkání tramvaje a troubení aut budí kohoutí koncert. Láká je vidět, co které zvíře jí a co a v jakém tvaru z něj pak vypadne.

Chtějí změnu. A můžeme se jim, my vidláci, divit? Vždyť na nefalšovaném venkově, stejně jako v Budějicích, by chtěl žít každý! A rozumně vzato přece nejde, aby každý žil na venkově nebo v Budějicích. :) Je ale aspoň fajn, že má možnost si to zkusit. Mluvím tedy za venkov, nikoliv za Budějice...