VIDLÁK STYLE

Ehm, ehm… Prosím o pozornost…Dnes si rozebereme pojem „vidlák style“. Nejrůznějších „stajlů“ je plný svět, takže ani vidlák nezůstal pozadu a má tu svou „škatulku“ jedinou…


Kam vidláka zařadit? Inu, není to ani modelka, ani houmles. Spíše by se patřilo šoupnout ho někam do středu. On je něco jako maminky na mateřské. Vidlák třebas má prostředky na to, aby chodil upravený, ale už mu na realizaci této skutečnosti jaksi chybí čas a prostor. A ani nemá tu potřebu.

Stejně jako již zmíněné maminky, zmítající se ve víru dětí a domácnosti. Drobná odchylka nastává pouze u jedinců, kteří oplývají touhou po upravenosti, leč ten čas a prostor prostě chybí. 

Vidlák nepobíhá mezi zvěřenou a hnojem ve značkových šatech. Oděv za pár stovek se umaže stejně jako ten za tisíce a tvorům, které obskakuje je úplně jedno, zda jim podstrojuje ve značkových džínsech nebo otrhaných teplákách. 

Další velmi podstatnou pravdou je, že na venkově, zvláště v obdobích jarních, podzimních a blátivě zimních, nic nevydrží čisté. Ráno na sebe navlečete vyprané triko, kalhoty nebo bundu a než den doběhne k poledni, nosíte blátivou batiku, kožich z chlupů, který vám zcela dobrovolně a nezištně vaši tvoři věnovali a člověk by nemusel býti zkušeným detektivem, aby z vašeho šatstva poznal, co zvěř toho dne snídala. 

A to jsem se ani nezmínila o botách. Ty si podle mne zaslouží svou vlastní nálož písmenek. 

Jak to tedy celé shrnout? I když se vidlák udržuje čistý a navoněný, model z něj nikdy nebude. Kromě již zmíněného oblečení totiž nelze udržet v obvyklých představách krásy ani vidláčí nehtový a vlasový porost. Nehty nemůže mít vidlák dlouhé, protože pak se za nimi drží hnůj, bahno či našrotované obilí. Vlasy, ať jsou narostlé po pás či krátké, bývají nezřídka přechodným domovem náhodně nasbíraných přírodnin. 

Tak nějak takový jest vidlák style. Kdo nezažil, nepochopí.