VIDLÁK A ČAS ADVENTNÍ

Cože? To už je tady zase advent? No jo, už se nám blíží Vánoce! Většina lidí tento fakt zaregistruje tak, že zmerčí ve městech pestrou výzdobu a uprostřed náměstí trůnící megastrom, o který tam po zbytek roku prostě nezakopnete. Vidlák nikoliv. Ten nastupující čas adventní vezme na vědomí hlavně tak, že množství bahna okolo chalupy nějak zázračně nabyde, takže cestou do maštale svádíte o to urputnější souboj o holínky s hnědým svinstvem. Taky se musíte více oblékat, protože s adventem přece přichází chladnější počasí, abyste dva dny na to měníili beranici za slamák, protože rozmary počasí o adventu bývají v posledních letech značně aprílové. Blížící se čas vánoční vnímá i zvěřena. Koně, kozy a králíci se oblékají do slušivé sváteční huňaté srsti a aby jim ten kožich líp slušel, žerou jak polský zájezd, protože na nich zimní srst přece nebude plandat. Slepice si zase na adventní krásno nijak zvlášť nepotrpí. Přepeřují na zimní režim o sto šest, takže vypadají jako houf šťastlivců uprchlých ze škubací linky. A jako na potvoru jim tento proces odčerpá většinu energie, takže ať krmíte sebevíc, holky prostě nemenstruujou. Tím pádem se z vajíček stává produkt vyvažovaný zlatem. Takže zatímco děti odpočítávají, za kolik dnů přijde Ježíšek, vidlák pečlivě počítá vejce a zvažuje, zda bude dost záprdků do bramborového salátu. Inu, takový jest čas adventní na vsi. Panelákovci si mohou myslet, že je převelice idylický. Vyvedu je rychle z omylu. Není. Každodenní kolotoč krmení a kydání se o adventu nezastaví. Zjišťujete, že ani v předvánočním období vám nezbývá čas vykydat nepořádek doma. Tím, že poslední roky se dostavuje adventní absence sněhu, je předvánoční venkov blátivý a šedivý. Ale přes to všechno je stále autentický a náš. A my vidláci bychom ho nevyměnili za nic na světě.