VIDLÁK A BOTY

BALADA O VIDLÁK SHOES

Pamatujete, jak jsem onehdy prorokovala, že vidlácké obutí si zaslouží svou vlastní porci písmenek? Tak se mi pozdává, že právě teď nastal ten vhodný čas, napsati vám ódu, nebo spíše baladu, na vidlák shoes…

Proč zrovna teď? Každý, kdo žije na vsi a stará se o zvířata, si odpoví sám, anžto ví… Panelákovým zatracencům a ostatním nevědoucím poskytnu stručnou a snad i jasnou odpověď: protože bahno. Teď, když se sníh, který u nás vydržel stylem, že to ani moc za řeč nestojí, se asi už definitivně odporoučel a mlaskavé bahno převzalo svou všudypřítomnou krutovládu…

Zmrzlá půda, pokud je navíc pokrytá sněhem, dovede udržet vidlácké obutí jakž takž v čistotě. Pro neznalé naší problematiky: rozumějte tomu tak, že lze rozpoznat druh i barvu bot vcelku zřetelně. Pokud však nastoupí bahnivé období, tak už nikoliv. To obutí vidlákovo připomíná něco jako podivné pochodující duo řízků v hnědoobalu. 

V zápalu začátečnického nadšení a plni nezlomného optimismu si řeknete, že je to přece jen bláto, kterého boty za pomoci vhodných čistících prostředků hravě zbavíme. Velmi rychle vám docvakne, že se jedná o zbytečně vynaložené úsilí. Pokud povinnost velí se několikrát denně brouzdat blátivým terénem, vzdáte to. Nemá to cenu. Část bahna časem kapituluje a po uschnutí opustí obuv samovolně, část vytrvalá přetrvá. 

A vy pak dospějete k nejjednoduššímu řešení: totálně nasazeným botám vyhradíte čestné místo v předsíni, kde se bahnité úpadky snesou a vyhlížíte letní sucha, kdy tento problém dozná útlumu. Svou od podzimu do jara těžce zkoušenou obuv pak vezmete a se slzou v oku jí zamáváte u kontejneru.

A velebíte nejmenovaný obchod, kde se za příznivou cenu dá pořídit oběť na další blátivou sezonu…