VIDLÁCKÝ LÉTO

Vidlácký léto… Zní to tak hezky nespisovně, poeticky a pohodově, že? … Vraťme se ze zasnění zpět do reality… Teď vás připravím o iluze a sdělím vám, jaký je doopravdy takový vidlácký léto. Proto, kdo si touží ponechat svoje představy o tom, kterak vidlák hodí vidle do slámy, vyvalí se u nějakého vodního toku v holínkách na lehátko a popíjí z vysoké sklenice něco hodně sladkého, barevného a ozdobeného ovocem, nechť dál nečte.


Tohle vidlák v létě fakt nepraktikuje. Teda, ne že by nechtěl, ale prostě nemůže (a taky není vlastníkem lehátka, ale psst). 

První vidláckou pravdou je, že se obvyklý statkový kolotoč nezastaví ani o letních prázdninách. Krmit a uklízet po tvorech se prostě musí.

Druhou vidláckou pravdou je, že pokud se dotyčný řadí mezi vidláky – podnikatele, má o letních prázdninách slušný frmol. Největší zájem o jím poskytované služby je totiž právě v tomto čase. Děti nemusejí do školy, a tak rodiče vymýšlí, čím by je zaměstnali. A když dojde veškerá možná zábava, nepohrdnou ani vidlemi a zvěřenou domácí. 

Třetí vidláckou pravdou jest, že řada panelákových zatracenců touží prchnout z pekla rozpáleného sídliště na klidný stinný venkov, takže vidlák mívá plný barák a musí po měnících se hostech pulírovat pokoje. 

Čtvrtou obecnou pravdou je, že pokud vidlák celý den kmitá okolo zvěrstva a hostí, bývá tak orvaný, že na nějakou letní zábavu nemá ani pomyšlení, i když se ten čas náhodou najde. 

Takže, až přijde zima, může si vidlák napustit vanu, do ní vložit lehátko (pokud se mu tam ovšem vejde), na tuto věc si vleze a může popíjet z vysoké sklenice něco hodně sladkého, barevného a ozdobeného ovocem… Akorát místo sluníčka mu musí postačit žlutá žárovka v koupelně, která má však jednu nespornou výhodu – nehrozí od ní spálení, takže dosti ušetří za nátěry opalovacím krémem.