ÚVODEM

Žiju na venkově. Na autentickém venkově. Co to je? No přece takový venkov, jaký pamatují naše babičky a prababičky. Zvířata, hovna, seno, sláma a z toho plynoucí zdroj domácích vajíček, mléka či masa. S láskou se staráme o tvory, kteří nám naši péči oplácejí užitkem. Je to dřina. V horku, v zimě, za sucha, za deště, prostě musíte jít a všechny hladové nakrmit, veškerá zvířecí bydliska vyčistit a co se kde pokazí či odpadne, dát do pořádku. Neprodleně a za všech okolností. V životě na statku nezavadíte o výraz dovolená, protože něco takového pro nás vidláky, kteří se snaží zachovat autentický venkov pro další generace, prostě neexistuje. Někdy je to na palici a stavy zoufalství leckdy považujete za své oddané kámoše. Ale býti echt venkovanem přináší i své krásy – třeba vyjet si na koni do luk a lesů, brzo po ránu, když příroda ještě napůl mžourá ze sna. To je něco! No a když si ke všem vidláckým radostem a starostem ještě vezmete do hlavy, že se o tohle všechno musíte podělit s těmi nebožáky, kteří přežívají v područí panelových sídlišť a zvěřenu domácí znají pouze z obalů potravin pochybného původu... Vzniká nová dimenze – vidlák podnikatel, který nabízí právě těmto městským zatracencům možnost poznat svůj svět plný barev, vůní a hebkých kožíšků.

A tak nějak vzniklo komorní ubytování v soukromí na Farmě Rybníček u Pelhřimova, kde kromě střechy nad hlavou dostanete možnost nahlédnout do života na autentickém venkově a podívat se na svět z koňského hřbetu. Ponořili jsme se do něčeho, čemu se říká venkovská turistika. A o životě na venkově, turistech a dalších různých obvyklých i neobvyklých jevech je i tenhle blog – VidlákBlog. Tak si pojďte počíst!