A teď se všichni hezky uklidníme. Nejsem ani úchyl, ani pedofil ani nic takového jiného podivného. Jenom mám pěkný kozy – jsou dvě, mají rohy a pod těmi rohy ukrývají malé, leč velmi chytré a často i vyčůrané mozkovny.
Jestli si někdo myslí, že koza je hloupé stvoření, žije ve velké mýlce. Tvor, který se dokáže protáhnout skulinkou o velikosti dvacet centimetrů nebo použít svého živočišného druha jako stupátko k tomu, aby mohl ožírat větve, rozhodně nemůže být hloupý.
U nás se míjí účinkem i pořekadlo „hubený, jak koza“. Naše holky jsou tak dobře živené, že popírají i toto rčení o svém klanu.
Kozy jsou prostě chytré, milé, přátelské, učenlivé a navíc hezké. Jsou to parťáci do nepohody a milují procházky. Když na nějakém špacíru potkáme další vycházkáře (bez koz) nadšeně na nás mávají, hned se s kozami mazlí a fotí. Řidiči zpomalují, diviti se nestačí a jeden pán kvůli nám málem spadl z kola, protože si div krk nevykroutil.
Holt koza je v dnešní době atrakce. U žen, mužů i dětí. O dost větší než poprsí. Zatímco „kozy“ ženy nosí celý život, děti z nich sají mateřské mléko a muži je obdivují zcela běžně, kozy rohaté, podle nichž se poprsí přezdívá už se vidí málokde.
Dneska jsem měla u nás na farmě na exkurzi děti, které, považte, u nás vůbec poprvé viděly zblízka živou kozu. Co z toho plyne? Že když se řekne „koza“, tak si už i děti vybaví spíše prsa než zvíře. Takže dámy, važme si toho, že se tak populární a užitečné části našeho těla přezdívá právě po koze – neb tvor to jest ušlechtilý a vzácný.