MÁM PĚKNÝ KOZY!

Paní, vy máte pěkný kozy! To je věta, kterou, když muži vyřknou, bývají na nejlepší cestě danou dámu urazit. Nikoliv tak mě! Já se totiž za svoje kozy nestydím a nutno podotknout, že tuto větu často slýchám i od žen a dětí…


A teď se všichni hezky uklidníme. Nejsem ani úchyl, ani pedofil ani nic takového jiného podivného. Jenom mám pěkný kozy – jsou dvě, mají rohy a pod těmi rohy ukrývají malé, leč velmi chytré a často i vyčůrané mozkovny. 

Jestli si někdo myslí, že koza je hloupé stvoření, žije ve velké mýlce. Tvor, který se dokáže protáhnout skulinkou o velikosti dvacet centimetrů nebo použít svého živočišného druha jako stupátko k tomu, aby mohl ožírat větve, rozhodně nemůže být hloupý.

U nás se míjí účinkem i pořekadlo „hubený, jak koza“. Naše holky jsou tak dobře živené, že popírají i toto rčení o svém klanu.

Kozy jsou prostě chytré, milé, přátelské, učenlivé a navíc hezké. Jsou to parťáci do nepohody a milují procházky. Když na nějakém špacíru potkáme další vycházkáře (bez koz) nadšeně na nás mávají, hned se s kozami mazlí a fotí. Řidiči zpomalují, diviti se nestačí a jeden pán kvůli nám málem spadl z kola, protože si div krk nevykroutil. 

Holt koza je v dnešní době atrakce. U žen, mužů i dětí. O dost větší než poprsí. Zatímco „kozy“ ženy nosí celý život, děti z nich sají mateřské mléko a muži je obdivují zcela běžně, kozy rohaté, podle nichž se poprsí přezdívá už se vidí málokde.

Dneska jsem měla u nás na farmě na exkurzi děti, které, považte, u nás vůbec poprvé viděly zblízka živou kozu. Co z toho plyne? Že když se řekne „koza“, tak si už i děti vybaví spíše prsa než zvíře. Takže dámy, važme si toho, že se tak populární a užitečné části našeho těla přezdívá právě po koze – neb tvor to jest ušlechtilý a vzácný.